Taktika

Strategie a taktika

K obecným jednoduchým zásadám patří:

jistota oproti riziku - platí pro začátečníky a mírně pokročilé, pro vyspělé hráče platí aktivně k zisku bodu
dostatečná délka úderů do hloubky soupeřova dvorce
využití soupeřových slabin - údery, pohyb, tyktika, typ míčů
krajní mez rizika oproti chybám
znovuzaujetí pozice pro další úder - střed úhlu úderu soupeře

Principy strategie a taktiky dvouhry:

udržet míč ve hře
existence herního plánu, plus záložní plán B
využití nejsilnějších zbraní
hra v mezích hráčových schopností
pozitivní přístup - ovládaná agrese
neměnit rozhodnutí
soustředění se na míč, ne na soupeře
využití na prvním místě hráčových předností, až poté soupeřových slabin
kombinace razance a kontroly
rozběhání soupeře, udávání tempy hry, zisk bodu vlastní aktivitou

Herní styly (nutno poznamenat, že herní styly se mísí a tyto typy jsou jen jakýmsi základním vodítkem):

Hráči nabíhající k síti (hra servis-volej) - nyní méně častá, spíše na rychlých površích, které však mizí (Edberg, Navrátilová, Ivaniševič, Karlovič, Rafter, Henman) - nutí soupeře k neustálému prohozu. Jak na tyto hráče - return pod nohy, po 2. podání útok, trpělivost, neustálá snaha o svoji hru, taktika 2 míčů, využití každé příležitosti k vlastnímu tlaku. V dnešní době vidíme tento styl velmi zřídka.
Hráči agresivní od základní čáry s dobrá´ým podáním e returnem (Šarapova, Williams, Kvitová, Tsonga, Berdych, DelPotro..) Hrají aktivně, poměrně brzy po dopadu míče, mají dobrý forhend a diktují tempo hry. Jak na tyto hráče - udržení délky, vyšší liftované míče, čop, střídání rytmu hry, střídání podání
Obranáři (Chang, Simon, Ferrer,..). Hrají dále od základní čáry, čekají na chyby, hrají silné rotace, fyzicky zdatnía psychicky odolní, preferují pomalé povrchy
Celodvorcový (univerzální hráč) - Federer, Nadal, Murray, Djokovic, Radvanska - všechny styly, různá razance, změna tempa, bez zjevných slabin, jak na ně - hrát svoji hru, být trpělivý a důsledný, nehrát úhly

5 základních herních situací - dvouhra

hráč podává - snaha o zisk bodu, důvěra v sama sebe, úder, který soupeř neovlivňuje, obměna postavení, umístění, rotace - snaha vyvolat nejistotu přijímajícího
hráč přijímá - return bez chyby, žádný bod zadarmo, změna returnu, do určitého nejlépe předem stanoveného místa, prudké podání blokovat, slabé hrát razantně, anticipace - číst podávajícího
oba protihráči hrají od základní čáry - snaha o soustavný tlak - chyba soupeře, obíhaný forhend, vysoké tempo hry, ne pasivita, bez nevynucených chyb, konzistence hry, pohyb k míči po diagonále, změny rytmu, využití celého dvorce, délka míčů, pod tlakem vyšší a delší míče
hráč postupuje k síti - vytvoření tlaku, překvapení, náběh po 1. podání, po lepším úderu do soupeřova slabšího, po dlouhém nízkém míči, po údru podél, ukončení volejem nejdéle do . míče, pozor na lob, kdy krýtký volej ven z dvorce, kdy dlouhý do hloubi soupeřovy poloviny
soupeř postupuje k síti - nezkazit prohoz, hra nízko nad sítí, křížem krátký ven z dvorce, pokud podél čáry tak prudce dlouhý míč, využít lob, neriskovat více, než je nutné

ANTICIPACE - schopnost předvídat směr letu míče ještě před odehráním míče soupeřem a využít to k reakci. Hráč reaguje ze základního postavení za - 0,3 - 0,5 vteřin, míč přeletí dvorec za cca 0,8-1,2 vteřiny, 0,2 vteřiny trvá přijímajícímu odjhad dráhy letu podání. Anticipaci lze trnovat některýmí cvičeními: rozehrávání míčů z koše na hráče u sítě, ten by měl po určité době popsat znaky, kam trenér rozehrává. Podobným cvičením je přemisťování trenéra na síti, hráč od základní čáry sleduje trenéra a hraje na něj, nebo obměna - na opačnou stranu. U začátečníků - poznat rotace, rychlost míče, směr (na F, na B)

PROCENTUÁLNÍ HRA (percentage tennis)

minimalizace počtu nevynucených chyb
konzistentnost = jistota - udržet míč ve hře, vysoká jistota 1. podání, úspěšný return, úspěšný 1. volej. Nejlepší hráči dělají 1,5-2,5 chyby na každý winner
agresivita - útočná hra - využití nejsilnějších úderů
přesnost - kontrola - zasahovat určitá místa dvorce (viz geometrie tenisu), teorie úhlů, teorie zón, směr míče, práce nohou

Analýza utkání z hlediska taktiky

Před utkáním je třeba určit, co budeme hodnotit, zaznamenat to, co budeme hodnotit. Před vlastním hodnocením si vše uspořádat, promyslet si cíl rozhovoru s hráčem, dát hráči čas k vyrovnání se s emocemi po utkání. Analýzu vést v pozitivní atmosféře, naladit se na podobnou vlnu jako hráč. Z hodnocení vyvodit jasný závěr (nejlépe z více utkání, nedělat ukvapené závěry).

Postřehy k tréninku taktiky:

automatické (zautomatizované) reakce na specifické situace (return podání ven z dvorce vždy křížem, bekhend v pohybu se spodní rotací vždy křížem, atd.)
procvičování dvojic úderů (kraťas a lob, krátký ven a dlouhý podél čáry, podání ven z dvorce a volej do otevřeného dvorce)
mít v hlavě "když nastane tato situace, udělám toto", hraji, na co mám
ve 20% se odlišit od standardního řešení (v 80% nabíhám k síti po úderu podél, ale ve 20% to změním a nabíhám po úderu křížem)
pro taktický trénink je ideální skupinová tréninková jednotka
velkou část věnovat tréninku podání a returnu
používat cvičení o minimálně úderech
hra na body - uhrání bodu max. během 11 úderů, následně během 10, 9,....

Strategie a taktika čtyřhry

- důležitost týmové souhry, postavení hráčů a útok

- začátečníci - snaha dostat do hry 1. podání, nehrát na střed dvorce, hrát úspěšné údery

- u pokročilých snaha dostat se co nejdříve k síti

- využití lobu, z lobu se hraje lob

- hra mezi soupeře do středu

- return křížem nebo lob

- převaha míčů nízko nad sítí

- postavení na dvorci a komunikace s partnerem

Hlavní pilíře strategického jednání hráče

Mezi hlavní pilíře zaktického jednání hráče na dvorci patří (Strategie a taktika v tenise - R. Schönborn 2012)

získat nad soupeřem převahu v prostoru
získat převahu v čase
využít moment překvapení

Co to všechno pro hráče znamená: soupeře je třeba dostat co nejčastěji pod tlak z hlediska prostoru a sám se naopak tomuto tlaku vyhnout - tedy čím přesněji hráč umisťuje míče a využívá prostor soupeřovi poloviny, soupeř se musí více pohybovat a pro zahrání každého úderu překonávat větší vzdálenosti, tím se dostává pod tlak, který musí řešit. Současně dostat soupeře pod tlak i z hlediska časové tísně. Podle 3. bodu vede k zisku přímých bodů překvapivý taktický tah.

Je jasné, že pokud se chce hráč držet výše uvedených pravidel, musí být na vysoké technické úrovni (čisté provedení úderů a jejich zapojení do různých řešení herní situace). Zajímavostí je (statisticky i sledováním zápasů potvrzeno), že většina nejlepších světových hráčů během "normální" výměny hraje často míče do neutrálního pole v blízkosti kříže. Proč? Protože dnes se klade větší důraz na rychlost a rotaci míče než na přesnost a není mnoho hráčů, kteří by ovládali přesné dávkování rotace a současně i délky vysokého míče, jedině cit pro kombinaci rychlosti, rotace a přesnosti zaručuje dobré umístění míče. Současně je třeba poznamenat, důležitým taktickým prvkem, který přežil celé století, je DÉLKA míče.

Pokud je hráč schopen hrát míče 1-1,5m před základní čáru, získává delší čas na anticipaci dalšího vývoje bodu, zamezuje soupeři hru krátkých míčů v ostrých úhlech, tlačí soupeře dále za základní čáru a nutí ho k riziku. Lze se naučit hrát pravidelně dlouhé míče? jedině cílovým tréninkem (Schönborn) - trénink přesně umisťovaných míčů z jakéhokoli místa na vlastní polovině do jakéhokoli prostoru na soupeřově polovině. Tenista se tak musí naučit délku a úhel míče odhadovat.

Více v knize Strategie a taktika v tenise.

Geometrie dvorce

Obrázky k této kapitole ve fotogalerii

Při popisu některých geometrických zásad nelze však nikdy zapomenout ani na rychlost úderů v souvislosti se směry úderů. Co se týká času - míč letí od hráče k soupeři zhruba 1 - 1,5 vteřin a právě v tomto časovém rozmezí musí hráč reagovat, startovat k bodu úderu a míč odehrát. Proto znalost a zažitost "co kam a odkud" hrát může hráči pomoci.

Na 1. obrázku - postavení hráče na dvorci a úhel, který lze zahrát (čím více v dvorci, tím větší úhel). Z pozice za základní čárou ostrý úhel nelze prakticky zahrát, z této pozice je nejlepším řešením dlouhý dostatečně vysoký míč na střed. Na 2. obrázku - rozdíl úhlu, který lze zahrát ze středu dvorce nebo ze strany dvorce (čím ven z dvorce tím nebezpečnější úder křížem) (z úhlu je dobré hrát úhel nebo v defenzivě dlouhý na střed). Obr. 3 znázorňuje pozice hráče pro optimální vítězný úder podél čáry (uvnitř dvorce, ne příliš blízko postranní čáry s krátkou letovou dráhou - nejčastěji po krosové výměně)

Obr. č. 4 připomíná známé pravidlo postavení hráče - ve středu úhlu úderu soupeře křížem nebo podél. na obrázku je vidět různý pohyb hráče A po odehrání úderu, zahraje-li křížem nebo rovně - nejvýhodnější je odehrání míče křížem (nižší síť, soupeř musí dál běžet, pro vykrytí soupeřových úderů překonává kratší vzdálenost.
V tenise je neustále zdůrazňována důležitost podání. Z geometrického hlediska má servírující v zásadě 3 možnosti (Zlesák): podání ven z dvorce (jeví se jako nejvýhodnější, zvláště pokouší-li se hráč o přímý bod - účinnost lze zvýšit užitím boční rotace), podání na střed dvorce (vhodné pro následný náběh k síti) a podání na tělo soupeře (moment překvapení). Rozhoduje délka podání - hlavně 2. podání - zprava co nejdelší podání na střed, zleva co nejvíce ven z dvorce. Při 2. podání je potřeba využívat různé druhy podání z důvodu znesnadnění účinného a agresivního returnu.

Pozice pro příjem podání je také důležitá - ve středu úhlu, kterým disponuje servírující hráč. Zásadou by vždy mělo být, že se returnující hráč snaží agresivním returnem sám rozhodnout o osudu bodu, kdykoli není soupeřovo podání účinné - return křížem se snahou vyhnat soupeře a připravit si pozici pro úder po čáře nebo tvrdý return po čáře s případným náběhem k síti.

Z dalších možných situací lze uvést účinný neutralizující míč na střed po výborném křižném úderu soupeře, nebo účinný topspin ven z dvorce po soupeřově nízkém zkráceném míči podél čáry a dobře zahraný stopbal - jako moment překvapení podél čáry z pozice ve dvorci, kdy je soupeř za základní čárou nebo s potřebným úhlem.

Na základě geometrie dvorce lze doporučit některé drily, ve kterých se trénují převážně herní situace (Zlesák). Hráči obecně tráví mnoho času "hitováním" a neustálým zdokonalováním techniky úderů, bez nutnosti předvídání a taktického rozhodování. Pouze na techniku zaměřené pojetí trénování nerozvíjí dostatečně taktické myšlení, málo využívají situační trénink (to znamená trénuji to, co se vyskytuje a hraje v zápase). Trénink situací musí mít na zřeteli herní vyspělost, věk a pohlaví hráče. Mimoto, že se netrénují tyto situace, podceňuje se i trénink podání a returnu, přičemž v zápase kvalita prvního úderu je často rozhodující. V moderním tenise by měla dominovat snaha co nejvíce diktovat hru, uhrávat si pokud možno co nejvíc bodů vlastní aktivní hrou s využitím "3P" - prudkost, přesnost a překvapivost úderů. příklady některých drilů:

1. Servírující hráč zahrává rotované podání z levé strany ven z dvorce (snaha vyhnat přijímajícího) a donutit returnujícího hráče zahrát neutrální return, kterému chybí prudkost a potřebný úhel. servírují hráč return obíhá a snaží se zahrát vítězný úder forhendem do bekhendového rohu soupeře (inside-out do protipohybu). Pokud tento míč není vítězným míčem, výměna se dohrává se snahou zahrát inside-out forhend, kdykoli je to možné.

2. Servírující hráč podává zprava ven z dvorce, returnující se snaží zahrát dlouhý return do bekhendu podávajícího. Servírující míč obíhá a hraje tvrdý forhend po lajně (inside-in) do protipohybu soupeře jako vítězný úder, není-li konečný, výměna se dohrává.

Tato cvičení jsou tzv. "zavřená" - hráči vědí, kam směřuje míč. Postupným otevíráním těchto drilů se lze přiblížit více zápasovým situacím. První obměnou může být (hlavně u cv.2.) otevření servisu (servis směřuje kamkoli), returnující ale hraje stále po čáře. Dále lze otevřít vítězný úder (dosud po lajně), hráč ho může hrát kamkoli. Zavřené situace u cvičení jsou méně realistické pro zápas (chybí i moment rozhodování), ale umožňují opakováné hraní úderů, které chceme zdokonalit. Čím více dril otevřeme, tím více se přibližuje zápasové situaci.

3. Vitězný bekhend po čáře. Servírující hráč podává zleva ven z dvorce kvalitní podání, nutí returnujícího hráče k neutrálnímu bekhendu křížem, následuje krosová výměna B křížem, kdy se servírující snaží přijímajícího dostat pod tlak a zkrátil B křížem, následují vítězný úder po lajně. Podobně analogicky lze trénovat vítězný úder forhendem po čáře. Důležitější je spíše trénink B podél, ke kterému často v zápase chybí odvaha, hráč bez dobrého B po lajně je více čitelný. Agresivní B po lajně je důležitým úderem především v ženském tenisu.

4. Agresivní return 2. podání. Servírující podává zprava na střed dvorce. Returnující se snaží zahrát winner tvrdým umístěným returnem střídavě do obou rohů dvorce na straně podávajícího. Lze trénovat z obou stran, pokud return není vítězný, dohrává se. V ženském tenise důležitý dril.

5. Servis - volej. Podávající hráč podává zprava dlouhé podání na střed a postupuje k síti. Returnující se snaží zahrát krátký čop pod nohy nabíhajícího hráče. Podávající v momentě zásahu míče returnujícího hráče provádí split step a postupuje vpřed (split step je umožněn relativně pomalým čopem). Cvičení lze postupně otevírat.

"Big points"

V tomto článku zkusím srovnat názory více expertů na tzv. big pointy, neboli důležité body podle stavu v zápase. Jedna z teorií uvádí, že důležitost jednotlivých uhraných bodů, je odlišná a závisí na stavu v gemu nebo zápase. Při dotazníkové akci na velké mezinárodní konferenci se trenéři ale na definici big pointu neshodli. Mnozí na dotaz neodpověděli a odpovědi ostatních se různily. Většina trenérů se shodne v názoru, že stav 2:2 v první sadě je určitě méně důležitý než stav 5:4 nebo 4:5 v první sadě. Big pointem nelze nazývat jediný míč v zápase např. za stavu 4:6, 2:2 a 15:40 - tento ať vyhraný či prohraný zápas asi nerozhodne. Statistika tréninkového setu, který dopadl 6:4 ve prospěch hráče č. 1, řekla: hráč 1 vyhrál 36 míčů oproti 32 míčům hráče č.2, hráč. č.2 udělal 17 nevynucených chyb oproti hráči 1, prohraný hráč 12 vynucených chyb oproti vítěznému, hráč, který vyhrál - po 1. podání 53%, po druhém 58% uhraných bodů, prohraný 35% a 75%. Hráč, který vyhrál vyhrál tedy více míčů. Podíváme-li se ale na průběh zápasu, tak prohraný prohrával 2:4, když za stavu 1:2 vedl 40:0 a zkazil nahraný míč na síti, za stavu 3:4 byl na podání a na výhodu dal dvojchybu, za stavu 3:5 uhrál gem na 4:5 a podával, měl opět 40:0 a 3 nevynucené chyby za sebou, ještě výhodu a 2 nevynucené chyby za sebou. Nebyly toto důležité body? Důležitější než ty ostatní?

Statistiky tisíců zápasů ukazují, že zápas v 99% procentech vyhraje hráč, který získá celkově více bodů. Např. vezmeme-li historicky nejdelší zápas Wimbledonu mezi Isnerem a Mahutem, vyhrál Isner 246 bodů a Mahut 244 bodů. Rozdíl tedy spočíval v pouhých 2 bodech, ale vyhrál proto Isner? Dle statistik ano. To by pak znamenalo, že důležitý je i bod získaný za stavu 0:40, 15:40, 30:40 a následná prohra gemu? Toto tvrdí např. R. Schönborn, jeden z nejuznávanějších tenisových expertů. Jeho náhled na big pointy je takový, že takovýchto bodů je málo - jen asi 4,44% všech hraných bodů během celé sezóny. Uznává důležitost breakbolu, ale současně říká, že jeho neproměnění není jediným faktorem prohraného utkání. Dle jeho statistik jen v 25% případů vyhraje gem hráč, který v gemu vyhraje 1. nebo 3. bod, které jsou považované za důležité.

Stav v zápase si každý hráč interpretuje po svém, může si ho vyložit jako stav ohrožení a nebo jako výzvu. A podle toho zareaguje - buď hraje bázlivě, ustrašeně nebo aktivně a odhodlaně. Prohrát může v obou případech. Je ale dokázáno, že vnitřní reakcí - snahou zápas otočit - šance stoupají, spíše než pasivním odevzdáním zápasu. Nejlepší světoví hráči hrají nejlepší tenis v kritických situacích. Rozhodující je tedy stabilita výkonu během celého zápasu. Z tohoto pohledu je pak každý bod důležitý. Vždy je potřeba zhodnotit, jak ke každé situaci došlo a co stavu např. 5:4 15:40 předcházelo a ne se soustředit v hodnocení na poslední 2 body v sadě. R. Schönborn tvrdí, že je pouze jeden bod, který zápas ovlivňuje - a to je bod, který je právě hrán. například i výsledek tie breaku lze předpovědět s 90% jistotou, pokud máme informace o předešlých vyhraných bodech. Pokud jde hráč do tie breaku s náskokem 3 bodů z předchozích 12 her, je o tyto 3 body lepší a z 99% vyhraje i závěrečný gem. Neexistuje totiž důvod, proč by měl tie break probíhat jinak než předchozí gemy (až na nějaké výjimky většinou psychického původu)

Z tohoto vyplývá několik doporučení:

hrát každý bod v zápase jakoby to byl bod poslední
používat taktiku, která byla doposud úspěšná bez ohledu na skóre
sbírat každý bod v zápase
vyhrát v zápase více bodů - na 99% tak lze vyhrát i celý zápas
vyhrát co nejvíce bodů v řadě
v tréninku i zápase používat vlastní úspěšné tahy dokud vám přináší body
nepříznivé stavy v zápase brát jako výzvu
nikdy se v zápase nepovažovat za ohroženého
jediný bod v zápase rozhoduje o konečném výsledku - mečbol

STRATEGIE A TAKTIKA II.

Vysvětlení pojmů:

Strategie = stanovení herního plánu (začátečníci versus pokročilí)
Taktika = uskutečnění herního plánu v zápase, může se v průběhu zápasu měnit
Taktické jednání - konkrétní řešení soutěžní situace
Taktická příprava - proces osvojování a zdokonalování vědomostí, dovedností, schopností a postupů, které umožňují sportovci vybírat v každé sportovní situaci optimální řešení a toto řešení úspěšně prakticky realizovat (Dovalil, 2009)
Taktické dovednosti - tréninkem osvojené způsoby řešení soutěžních situací (trénink vs. talent)

K tématu taktiky můžeme přistupovat z několika úhlů pohledu. Jako zásadních bych jich vyčlenila pět:

"Tennis is a mental game." aneb úder jen jako jediná fyzická složka celého rozhodovacího procesu (dalo by se říci i pohled z hlediska psychologie)
Faktory ovlivňující hru
Typy úderů
Typy herních situací a geometrie kurtu
Hlavní taktické zásady

· Tzv. kruh anticipace- percepce - rozhodování - úder - zpětná vazba - a opět anticipace

Anticipace - předvídání, tím celý proces začíná, anticipace je několik druhů a všechny se navzájem doplňují a prolínají, jde o předvídání dalších dějů

Anticipace cíle: přesně si umíme představit, co se stane, co bude následovat, umíme si vytyčit v hlavě svůj cíl a jít si za ním

Situační anticipace: určitá reakce na situaci, příprava na směr letu míče, odhad geometrie kurtu

Anticipace jednání: anticipace svojí činnosti, přelamuje se již do percepce a rozhodování

Percepce - vnímání, celkové vnímání celého dvorce, prostředí, soupeře, sama sebe v zápasovém procesu, ve výměně

Rozhodování - nejdůležitější část, správné a hlavně rychlé rozhodnutí je cesta k úspěchu

(přibližně za 0,4 s přeletí míč z jednoho konce dvorce na druhý, za 0.3-0.5s zareaguje hráč ze základního postavení, 0,2 s trvá přijímajícímu odhad dráhy letu podání)

Tzv. paměťové bloky: vznikly na základě předchozích zkušeností s obdobnými situacemi, schopnost sportovce reagovat ve velmi krátkém časovém úseku, po rozpoznání vzniklé situace sportovec okamžitě spontánně provádí řešení, aniž by se zabýval rozborem situace, návrhem řešení a jeho výběrem

Samostatný úder jako jediná fyzická složka procesu - samozřejmě taktika je snadnější, pokud má hráč kvalitní údery (návrat k technice a snaha opravit hráči všechny limitující chyby, které by ho poté mohli brzdit v taktickém jednání

vštěpovat hráči určité zásady - letící míč má tři zásadní vlastnosti: rychlost, rotaci a umístění, s těmito třemi vlastnostmi musí hráč umět pracovat, navzájem se ovlivňují - např. zvýším-li rychlost, snížím rotaci, skvěle umístěný míč může mít rychlost menší, rotace zůstává, velmi rychlý míč jako překvapení nemusí mít excelentní umístění...pokud udržíme excelentní umístění míče a nesnížíme rychlost, popř. extrémní rotaci, jsme na nejlepší cestě k dokonalým úderům (pořád se snažíme posouvat limity)
jsou určité zásady dvorce (viz geometrie kurtu), občas je ale velmi důležité jít proti nim - umožní nám to tzv. nečitelnost, neboli moment překvapení (protipohyb, z útoku nikoli obrana ale protiútok...)
hráč je vždy tak dobrý, jak on sám si dovede uhrávat body (nečeká pouze na chybu soupeře), ale ve hře musí být stále konzistence a malé množství nevynucených chyb
pokrytí dvorce - souvisí nejen s kondicí, ale i s anticipací a percepcí

Zpětná vazba - reakce na úder, který jsme zahráli, vyhodnocení, zda byl úspěšný či nikoli, pozorujeme soupeře a vzniká opět anticipace další situace

ke zlepšení zpětné vazby v zápase přispívá i trenér, v tréninku je od něj velice důležitá, měla by být veskrze pozitivní (pochvala a kritika 3 až 5 ku 1), trenér by měl reagovat na vzniklé situace a pomáhat hráčům objevovat správná rozhodnutí a nabízet řešení
zároveň by ale neměl blokovat vlastní zpětnou vazbu hráče - tzn. že by měl nechat hráče, aby si na některé věci přišel sám, ptát se ho - samostatné objevování - "proč jsi to tak zahrál, proč si zvolil tento úder, co jiného jsi ještě mohl zahrát, co šlo udělat lépe" - trénink taktiky by měl být jedním velkým dialogem
korekční situační technika - opravuje úderové provedení, aniž by o tom hráč věděl, opravujeme technické nedostatky taktickým a situačním tréninkem (nejlepší rada je nejčastěji ta, o které hráč neví) - např. hraje zbytečně moc zavřený forhend, netočí boky - zkoušíme forhend inside out s postupem k síti, hráči nejdou nohy u voleje - zvolíme situaci, kdy oba hráči proti sobě na síti...)
u taktiky nezapomínat, že je důležité KAM hrát, nemyslet na to JAK (platí stoprocentně v zápase)
nikdy jako trenéři nezapomínejte na to, že tenis je hra, je to sport otevřených dovedností (žádný úder není stejný), učit je tu hru, díky tomu vznikl i mini a baby tenis, šlo o snahu přizpůsobit tenis od začátku pro všechny, děti pozorují, jsou schopny se spoustu taktických věcí naučit samy, měla by tam být radost ze hry (výhody a nevýhody mini a babytenisu), tenis není gymnastika, ve finále nejde o třicet nádherných a technicky dokonalých forhendů křížem, i když...

· Faktory ovlivňující hru

Tři základní faktory: hráč sám, prostředí a soupeř

Hráč - o něm jsme teď mluvili z hlediska jeho anticipace, percepce, rozhodování a zpětné vazby, samozřejmě jsou další věci, které jeho výkon ovlivňují: úroveň technických dovedností, počet odtrénovaných hodin (to, jak má hráč tzv. natrénováno, je víc v klidu, pokud ví, že dal tréninku maximum), úroveň kondice (obrovská psychická opora, když vím, že v pohodě zvládnu dlouhý zápas), dále pak sebevědomí a odvaha, umění koncentrace (dá se cvičit už v rozehrávce např. soustředěním se pouze na míč - dívej se na něj tak, jako bys chtěl přečíst nápis na něm, v zápase hodně pomáhá point plannig - plánování si dopředu, kam budu servírovat, kam zkusím zahrát return, půjdu na síť, jdu na winner, dobře se dá zlepšovat např. cvičením, že servírující hráč má jen tři údery, čtvrtý nemá, musí takticky promýšlet, co kam zahrát)
Prostředí - stálé - rozměry dvorce, výška sítě a měnící se - povrch a povětrnostní podmínky

-Typ povrchu : pomalý (antuka, porézní beton) - připravit se na delší výměny, střídat rytmus hry, využití rotací, délky

středně rychlý (hala, syntetický) - rotace s preferencí topspinů, střídání rytmu, celodvorcový tenis

rychlý (tráva, syntetický) - nízko nad sítí, spodní rotace, příprava na kratší výměny, důležitost 1. podání, náběh k síti, blokovaný return

-Povětrnostní podmínky : vítr, slunce, déšť, ostatní (hala - míče létají rychleji, nadmořská výška - nutná větší kontrola ve vyšší n.v., teplota - vyšší - rychlejší let míčů)

Mnoho těchto situací vzniklých prostředí se dá natrénovat. Důležité je střídání povrchů (není dobré říct si, že jsem antukový hráč a budu hrát jenom na antuce), trénink i za větru drobného deště, občasné hraní s ohranými míči, s míči na babytenis, hra v diskomfortu...

Soupeř - několik druhů hráčů, dnes jsou hráči daleko více komplexní než kdysi, škatulkovat přímo nelze.

Hráči nabíhající k síti (podání - volej) - Edberg, Navrátilová, Isner, Karlovič - spíše na rychlých površích, nutí soupeře k neustálému prohozu - "jak na ně" : return pod nohy, po 2. podání útok podél, trpělivost, snaha o svoji hru, taktika 2 míčů, využít každé příležitosti k vlastnímu tlaku

Hráči agresivní od ZČ (dobré podání, ritern) - Courier, Muster, Gonzales, Vaidišová, Šarapova, Williams - blízko ZČ, brzy po dopadu, dobrý forhend, diktují tempo - "jak na ně" : vysoké míče v rotaci, udržení délky, B čop, zpomalení hry, střídání podání, stopbal

Obranáři - Chang, Sanches, Simon, Nadal - dále za základní čarou, čekají na chyby, silné rotace, fyzicky zdatní a psychicky odolní, pomalé povrchy

Celodvorcový (univerzální hráč) - Sampras, Federer, Radvanska - všechny styly, změna tempa, různá razance, bez zjevných slabin, "jak na ně" : hrát svoji hru, důslednost, trpělivost

· Typy úderů

Building up shot neboli přípravný úder, úder, kterým si hráč připravuje vhodnou pozici pro winner, může se jednat o přísný forhend křížem, protipohyb, zkrácení hry...
Winner neboli vítězný úder - častěji po lajnách
Neutralizing shot neboli neutralizující úder, úder, kterým se hráč efektivně brání přípravnému úderu, může to být umístěný dlouhý míč s velkou rotací, překvapivý stopbal, účinný čop, pokud je neutralizující míč úspěšný, často se z něj dá přejít do útoku
Neutral shot neboli neutrální úder, úder, který světoví hráči téměř nehrají, jde o úder bez jakéhokoli plánu, tzv. úder do kurtu, u žáků jsou tyto údery časté, je to přirozené, ale musíme dbát na to, aby jich postupně ubývalo
Counter -attacking shot - protiútok - úder mistrů, úder, kdy jme schopní z útoku zahrát protiútok, nejdůležitější je precizní práce nohou, musíme se dostat do optimální pozice za míč - comfortable range- těžiště, rovnováha, držení těla, rotace spolu s držením rakety jako nejvýznamnější technické fundamenty, nejlepší comfortable rang dnes beze sporu Djokovič

Typy herních situací a geometrie kurtu

Hráč podává - snaha o zisk bodu, důvěra, obměna postavení, umístění, rotace - vyvolat nejistotu přijímajícího(20%)

První servis - zhruba dvě třetiny by měly jít do slabšího úderu soupeře - ale né zase každý servis, pořád musím pracovat s nečitelností, okamžitě po servisu by měl hráč myslet na další úder (např. hned poté agresivní forhend, pokud mi dá returnující šanci), jednou začas použít servis - volej (muži alespoň jednou za game) - returnující nebude moci hrát neutralizující dlouhý return do středu kurtu, můžeme získat soustu fiftýnů zadarmo - dobré nacvičovat už i u menších dětí, můžeme zúžit dvorec, vzít pomalejší míče, zakázat lob...

Druhý servis - delší a většinou do soupeřova slabšího úderu

Podání má tři kvality: tvrdost, rotace, nečitelnost

Hráč přijímá - return bez chyby - žádný bod zadarmo, změna returnu, do určitého místa - point planning, prudké podání blokovat, slabé razantně, anticipace - číst podávajícícho

První podání - hluboko do dvorce do soupeřova slabšího úderu, netlačit do lajny (in the middle of the base line) - opět to plánování, musí to mít hráč v hlavě, pokud mi podávající nabíhá - nejlepší taktika dvou míčů

Šachy - tenis se dá často přirovnat k šachové hře - podávající táhne bílýma figurkami, začíná, má výhodu, on vytváří každou situaci, returnující musí černýma, ale co nejkvalitněji! Co nejlepší reakce na tah protihráče

Druhé podání - nejdůležitější je umět mixovat, variabilita, nečitelnost, chip and charge, agresivní forhend

Oba protihráči hrají od základní čáry - snaha o soustavný tlak - chyba soupeře, obíhaný forhend, vysoké tempo, ne pasivita, bez nevynucených chyb, konzistence hry, pohyb k míči po diagonále, změny rytmu, využití celého dvorce, délka míčů, pod tlakem vyšší a delší míče

Míče vysoko nad sítí - rotace, v tréninku trenér doprostřed, zvýšení sítě - pořád hra naplno, ale zvýšení spinu

Z úhlu úhel - geometrie kurtu

Slabší úder soupeře - nikdy na něj nezapomínat, ale umět si body uhrát sám, i přes jeho silnější úder, ditovat hru, nečitelnost

Kratší míč - nečekat, jít dopředu, do kurtu, hrát dříve, zvyšovat tempo hry, přistupovat k míčům - krást soupeři čas!!!

Zpestření - nezapomínat na něj, dropshot, krátké úhly, vysoký topsin...

Hráč postupuje k síti - "zjevení se", vytvoření tlaku, náběh po lepším úderu, do soupeřova slabšího, po dlouhém, nízkém míči, po úderu podél, ukončení volejem do 3 míče, pozor na lob, dlouhéXXkrátké voleje

Slabší úder - častější náběh do slabšího úderu, ale otevřený prostor (silnější úder) vs. slabší strana - musí se střídat

Délka - někdy nejlepší umístění je dlouhý míč na střed, nedají se z něho hrát úhly a hůře se prohazuje

Lob - snaž se ho přečíst, podle nápřahu, jak jde soupeř pod míč

Čtyři prohozy!!! - po čáře, krátký kros - královský prohoz, na tělo - taktika dvou míčů a lob

Soupeř postupuje k síti (obrana proti nabíhajícímu) - nezkazit prohoz, nízko nad sítí, křížem krátké ven, podél prudce a dlouze, využít lob, neriskovat více, než je nutné

Winner - pokud je náběh průměrný, vždy hraju winner, prohoz je counter-attacking shot

Dva míče - nezapomínat

Dropshot - předvídej kraťas z voleje

Lob

Všechny tyto situace jsou vhodné jako drily do tréninků

Geometrie kurtu

Tenisový dvorec je poměrně velký (délka 23,77m, šířka 8,23m) a na umístění míče nabízí docela obstojnou plochu. Každému úderu hráče předchází percepce (snaha o přečtení úderu - směr, délka, rotace), následuje rozhodnutí (jak odpovědět na soupeřův úder), provedení vlastního úderu, zpětnou vazbou hráč sleduje efektivitu svého úderu na soupeře a anticipace (předvídání) úderu protihráče - tím se kruh uzavře a následuje další. Definice úderu říká (Zlesák), že úder je funkcí taktického záměru. Prakticky každému úderu předchází rozhodnutí, i když často INTUITIVNÍ. V zápase se hráč má koncentrovat na to, kam hrát a jen minimálně myslet na techniku provedení úderu. "Kam hrát" ale neznamená jen směr letu míče, ale především cílovou plochu, kam má míč dopadnout (Schönborn). Intuitivní řešení zápasových situací je částí tenisového talentu (Zálabská), ale lze pochopit a procvičovat několik základních situačních herních cvičení (geometrické zásady), což usnadní hráči rychlé a správné rozhodování, zvýší účinnost hry (více winnerů, méně nevynucených chyb), zlepší pokrytí dvorce a sníží počet naběhaných metrů.

Úhly - Z pozice za základní čarou není možné hrát téměř úhly, čím více je hráč ve dvorci, tím může být úhel ostřejší

- čím více je hráč na kraji dvorce, tím ostřejší úder lze hrát, ze středu se úhly hrají hůře

- z úhlu úhel, ve velké tísni dlouhý na střed, popřípadě jdu proti geometrii - nečitelnost

- pro zahrání winneru po čáře je ale vždy lepší míč blíže ke středu než úhel letící k čáře

- přísné úhly - rozběhání soupeře, otvírání dvorce

Postavení hráče - ve středu úhlu úderu soupeře, tzv. půlím úhel, tzn. pokud hraje hráč kros, měl by se vracet nikoli do středu, ale mírně za střed, pokud lajnu, mírně před střed - nejvýhodnější je odehrání míče křížem (nižší síť, soupeř musí dál běžet, pro vykrytí soupeřových úderů překonává kratší vzdálenost.
Podání - z geometrického hlediska má servírující v zásadě 3 možnosti (Zlesák): podání ven z dvorce (jeví se jako nejvýhodnější, zvláště pokouší-li se hráč o přímý bod - účinnost lze zvýšit užitím boční rotace), podání na střed dvorce (vhodné pro následný náběh k síti) a podání na tělo soupeře (moment překvapení). Rozhoduje délka podání - hlavně 2. podání - zprava co nejdelší podání na střed, zleva co nejvíce ven z dvorce. Při 2. podání je potřeba využívat různé druhy podání z důvodu znesnadnění účinného a agresivního returnu.
Return - Pozice pro příjem podání je také důležitá - ve středu úhlu, kterým disponuje servírující hráč. Zásadou by vždy mělo být, že se riternující hráč snaží agresivním returnem sám rozhodnout o osudu bodu, kdykoli není soupeřovo podání účinné - return křížem se snahou vyhnat soupeře a připravit si pozici pro úder po čáře nebo tvrdý return počáře s případným náběhem k síti.
Z dalších možných situací lze uvést účinný neutralizující míč na střed po výborném křižném úderu soupeře, nebo účinný topspin ven z dvorce posoupeřově nízkém zkráceném míči podél čáry a dobře zahraný stopbal - jako moment překvapení podél čáry z pozice ve dvorci, kdy je soupeř za základní čárou nebo s potřebným úhlem.
S dětmi neustále trénovat, kam hrát
Všechny údery (kolik jich máme???)
Hráč je tak dobrý, jak si dovede uhrávat body a zároveň tak dobrý, jak zvládá řešit těžké situace - neutralizující míče se tréninkem mění v protiútok
Samoobjevovaní - posouvejte dítě po dvorci a nechte ho, aby samo objevovalo - kde jsou zóny pro winner, co budeš hrát z dlouhého míče na střed...
umístění a prudkost - jejich kombinace v rámci možností hráče
klasický kros musí ubližovat délkou a razancí, úhel je umístění
čím dítě starší, tím si víc může dovolit jít proti geometrii
práce na rozhodnutích
soutěžení
tempo, step in

Hlavní taktické zásady

Jednoduše
Uhrávej si body sám, ale měj sebekontrolu
Hraj odvážně, neboj se, že něco zkazíš
Používej svoje oblíbené zbraně
Zlepšuj své zbraně a přidej něco navíc

Čtyřhra

Důležitost týmové souhry, postavení hráčů a útok
Začátečníci hrají úspěšné údery, nehrají uprostřed dvorce, první podání se snaží dostat do hry
Velká důležitost prvního podání
U pokročilých - snaha dostat se k síti co nejdříve
Využití lobu, na lob se hraje lob
Hra mezi soupeře do středu
Return více ve dvorci, hrát ho brzo, ubírat soupeři čas, přechod k síti, pokud je return těžký, může hráč zkusit lajnu - překvapení
Převaha míčů nízko nad sítí
Komunikace s partnerem, synchronní pohyb (jako by byli hráči spojeni tyčí)
Postavení na dvorci

Vložte svůj text...